úterý 19. května 2009

Poválečná karikatura

Humor byl vždy součástí našich životů. Rozloučení s našim velkým rakouským bratrem proto probíhal v podobném to duchu:



Poděkování
U příležitosti úmrtí naší milé, společné vlasti, staroslavného
Rakouska,
dostalo se nám se všech stran toliko projevů upřímné soustrasti, že nemůžeme, než
vzdáti touto cestou všem, kdož s námi cítili a cítí, svůj srdečný a nelíčený dík.
Jmenovitě děkujeme všem, kdož nám byli nápomocni Nejvyšší mrtvolu důstojně pochovati, tak zvláště děkujeme občanu Lexovi z Aehrenthalu za skvostný nápad anexe Bosny a Hercegoviny. Děkujeme občanu Vilému Hohenzollerovi, tak řečenému "Krvavému", za všecko úsilí, jímž podkopával zdraví a život drahého nebožtíka. Děkujeme dále všem někdejším ministrům a vůdcům politiky vídeňské, kteří samou láskou k Nejvyšší Mrtvole ztratili hlavu. Děkujeme občanům Clam-Martinicovi a Czernínovi, kteří vynaložili všecko úsilí k tomu, aby drahému nebožtíku ještě za živa odzpívali. Děkujeme i ošetřujícím lékařům profesoru Gollovi a Lamaschovi za všechnu péči drahému zesnulému věnovanou. Děkujeme konečně i duchovenstvu a občanu arcibiskupu pražskému Hnoji a občanům opatům P. Helmerovi a P. Albanu Schachleitnerovi za slova útěchy, jimiž nás ustavičně z kazatelen zahrnovali. Děkujeme i kostelníkům občanům Schönbornovi a Coudenhovovi i svíčkové bábě Máry, jakož i všem nosičům "orlíčků", ministrantům a hrobařům ze dne 28. října t.r.

Všem a každému jednotlivci zvláště náš vroucí, nehynoucí dík.

V PRAZE, 14. listopadu 1918.

Republika Československá,
dědička.
In: Boleslavan, Roč. 3, 1928-29, str. 128


pondělí 18. května 2009

Zprávy z kronik a časopisů, aneb historie vzdálená i vzdálenější

Nemohl býti bez truňku. R. 1644 v postě seděl v turnovské šatlavě soused Jiří Müller, majitel dvou domů (č. 284 a 294), loni pohořalých. Byv před tím v hospodě u Václava Subitana (na místě č. 317-320) ve stavu opilém, úřad i obec na poctivosti dotýkal, na přítomné osoby žejdlíkem se opřahal, že některému z nich dá, až mu mozek z hlavy vysočí neb ten žejdlík v hlavě uvázne. Za to seděl. Přišed do střízví, prosil za odpuštění a dostal se ven, ale jen na rukojmí a těžký závazek. Že nebude hráti v kostky a v karty po hospodách o veliké peníze na pohoršení jsoucích chudobných pohořalých. Kdyby se mu trefilo, jakož bez toho býti nemůže, aby do domu šenkovního na truňk piva nebo vína přišel, bude se chovati pokojně, ne-li, propadne pokutou 50 tolarů (Manuál turnov. j. n. 1636, fol. 159-161)
Od Ještěda k Troskám, Roč. 9, 1930-31


Dubská podivínka. Jos.Škoda ve svých "Místopisných pamětech Českodubska" při čís. 24. v Čes. Dubě (roč. 2, str. 118) zmiňuje se o výměnkářce Estheře Paulové. Tato Esther byla zvláštní podivínka. V čís. 25. měla komoru a v ní rakev (truhlu), v níž spala. Zemřel-li chuďas, darovala pro něj svou truhlu a pořídila si novou; než sama zemřela, vystřídala prý 32 rakví (M. Štechová)
Od Ještěda k Troskám, Roč. 4, 1925-26


Jak se zající svolávají. "To se měla ze šípku do slunce vejchodu utrhnout ta kočka (nádor, způsobený žlabatkou ružovou) a v tom je červíček, ten se měl rozmáznout na lunt (do flinty) a nabít a stoupnout si do jednoho mista a laufem udělat vokolo sebe kolo po zemi, ale dát pozor, aby nezustala mezera a mít uchystanej vobušek a pak do toho místa, gde stál potom střelit. Jag daleko je tu rána slyšet, tak zdaleka přiběhnou zající k tom kolu a muže je vobuškem utlouct. Dyby ale nechal mezeru při tom kruhu, tak by tamtudy na něj veběhli a ukousali by ho" Probatum est! (Jos. Jíra, Český, Dub.)
Od Ještěda k Troskám, Roč. 4, 1925-26


Zde uvádím nádhernou dětskou rozpykávačku užívanou při hrách a honičkách dětmi ze Žďárku u Hodkovic:
"Ene, bene, repyka, táta bije Pepíka, Pepík křičí co může, táta bije do kůže"
Od Ještěda k Troskám, Roč. 5, 1926-27


Drahý žert. R. 1790 sedlák z Jeseného Martinec slyšel od kohosi, že prý je zrušena robota. Nevěřil, i ptal se turnovského žida Izáka Mestitze s nímž se náhodou potkal, co o tom ví? A tu Mestitz "aby prý mu radost udělal" dosvědčil, že tomu tak. Za ten vtip - nevím ovšem, co Martinec potom dělal - Mestitz se dostal k soudu a na rozkaz krajského hejtmana z 8. července seděl 8 dní v arestu. (Arch. turnovský)
Od Ještěda k Troskám, Roč. 8, 1929-30